Revizor

Originální název:            Revizór

1. vydání:                            1836
Autor:                                 Nikolaj Vasiljevič Gogol
Překlad:                             Bohumil Mathesius
Vydání:                               Městská knihovna v Praze, 2023
Počet stran:                      160 
Vazba:                                e-kniha
Přečteno:                          2023

Obsah:

Hra staví na relativně známé komické zápletce, kdy je nějaký obyčejný bezvýznamný člověk považován za někoho úplně jiného, obvykle s velkým vlivem na životy a osudy všech zúčastněných. Tak se seznamujeme s lehkomyslným floutkem Chlestakovem, kterému se nechce příliš pracovat a raději se místo toho toulá za tatínkovy peníze po celém Rusku. Jenže tatíčka už to přestalo bavit a odmítl synáčkovi poslat další peníze a tak Chlestakov uvízl v malém provinčním městečku bez peněz, za to s dluhy kamkoliv se podívá. V té samé době se po městečku rozšíří zpráva, že se k nim chystá revizor z Petrohradu a kdo ví, jestli už tam náhodou není. Představitelé města, kteří mají dost másla na hlavě, začnou považovat Chlestakova za onoho revizora a snaží se ho všemi možnými způsoby získat na svou stranu. Jak? Přeci tak, jak se to děje všude snad od počátku věků: úplatky, podlézáním i nabídkami sňatků s místními bohatými kráskami...  A Chlestakov, který je na mizině, si tu pozornost a nečekanou pohostinnost náležitě užívá...

Ukázka:

POLICEJNÍ DIREKTOR: Co já!? Já nemám ani tak strach, jako se bojím… Kupci a měšťané mi dělají hlavu. Mají na mě pifku, že prý je dřu bez nože, ale na mou duši, já i když tu a tam od někoho něco vezmu, vezmu to opravdu z čistého srdce, bez jakékoli zloby a nenávisti. Dokonce si myslím (vezme ho pod paží a odtáhne stranou), dokonce si myslím, jestli na mě nepřišlo nějaké udání. Řekněte, prosím vás, proč k nám revizor? Heleďte, Ivane Kuzmiči, nemohl byste – ve jménu obecného prospěchu – každé psaní, které k vám na poštu přijde, víte, ať už je někdo dostává, či posílá, tak trochu rozpečetit a přečíst: zda v něm není nějaké udání, nebo, tak vůbec, nějaká korespondence?! Když v něm nic není, můžete je zase zapečetit, nebo odevzdat i tak rozpečetěné.

POŠTMISTR: To já znám, to já znám… Tomu mě učit nemusíte, to já dělám stejně, ani ne tak z opatrnosti, jako ze zvědavosti: k smrti rád se dovídám, co je ve světě nového. Já vám řeknu, že to je počtení náramně zajímavé. Některé psaní si přečtete direktně s rozkoší – tak se tam popisují všelijaké příběhy a události – a jak je to poučné… lepší než noviny

Hodnocení:                                ★★★★★

Než jsem si přečetla knihu, tak jsem hru viděla na divadle. Nabídla jsem totiž synovi, že místo četby, bychom mohli na hry z jeho maturitní četby chodit do divadla a on souhlasil, protože čte nerad. Bavili jsme se tam výborně, oba jsme slzeli smíchy. Bylo to tak aktuální, jako by se divadelníci inspirovali něčím ze současnosti. Nemohla jsem uvěřit, že je to skoro 200 let stará záležitost a tak jsem hned po příchodu stáhla e-book a dokavad jsem měla v paměti hru, si ho přečetla. Chtěla jsem vědět, jak moc se divadelní verze liší od předlohy. A víte co? Téměř žádný rozdíl v tom nebyl. Největší změnou proti originálu byla záměna slova "Petrohrad" za spojení "hlavní město". Další úprava byla v tom, že statkáře Bobčinského a Dobčinského nahradily ženy stejného jména, takové rázovité figurky, které najdeme téměř v každé naší vesnici či městečku. Jejich text však zůstal zhruba v původním znění. Netroufám si říct, že přesně, pár drobných odchylek v textu jsem zaregistrovala. Podle slov samotné režisérky hry je jich tam mnoho, především přepis archaických výrazů do moderní hovorové řeči - ale podle mě je to spíš otázka překladu a doby jeho vzniku. Pokud jste nečetli, tak doporučuji. Ráda bych vám doporučila i hru, kterou jsme navštívili, protože to zpracování bylo fakt super, ale bohužel jsme se dostali až na derniéru, takže v tomto provedení už to neuvidíte.

Odkaz na Databázi knih

E-book zdarma ZDE:

Další knihy autora: