1. vydání: 1855
Počet stran: 236
Vazba: pevná, vázaná s přebalem (přebal chybí)
Přečteno: 2020
Vazba: pevná, vázaná s přebalem (přebal chybí)
Přečteno: 2020
Obsah:
Obsah Babičky není snad ani nutné představovat. Vzhledem k tomu, že se řadí mezi stěžejní díla české literatury, je poměrně podrobně probírán ve škole. Přesto: Když se rodina Prošková přestěhuje z Vídně na Staré bělidlo u Ratibořic, pozvou svou babičku, aby bydlela s nimi. A babička souhlasí, přijíždí, setkává se s vnoučaty. Najde tu nový domov a přátele, kteří si jí váží pro její laskavost, skromnost i moudrost. Příběh babičky doplňují kratší příběhy dalších osob (Viktorky, Kristly, krvavá svatba ...) které si místní lidé při různých příležitostech vyprávějí.
Ukázka:
Jaká pastva očím, ten strakatý průvod! Co tu krojů! Co tu nádhery! Tu vystrojené děti, tu skvostný ornát kněžský, tu pán v moderním fraku, tu poctivý soused v kabátu padesátiletém, tu junák ve vyšívané kamizole, tatík v dlouhém po paty kabátu. Paní jednoduše, ale elegantně ustrojené vedle vyšperkovaných, nevkusně přistrojených. Měšťanky v krajkových čepcích i v zlatých a stříbrných, selky v škrobených čepcích a v bílých plachetkách, děvčata ve vínkách i v červených šátkách. - Jako každý poznal, že je Stanických dům hostinec, podle štítu, tak byl šat toho lidu vývěsním štítem jejich smýšlení a dílem i zaměstnání. Najisto byl k rozeznání kapitalista a řemeslník od ouředníka, sedlák od chalupníka, a dle kroje bylo vidět, kdo starých mravů a obyčejů se přidržuje a kdo světa nového se chytá, jak babička říkala.
Hodnocení: ★★★★★
Na tuto knížku musí člověk nejspíš dozrát. Ve třetí třídě, kdy to byla povinná četba, jsem ji nedokázala ocenit, nebavila mě a po pár stránkách jsem ji odložila. Je to pochopitelné. Dítě toho věku má jiné zájmy a preference. Zvláště dnešním dětem už staré zvyky a neustálé modlitby nic neřeknou. Trvalo mi téměř 40 let, než jsem se k ní znovu vrátila a nyní jsem z ní byla nadšená. Je to opravdu nádherná kniha, ale dle mého mínění rozhodně není určená dětem.
Další knihy autora:
E-book zdarma: ke stažení ZDE
Audiokniha zdarma: on-line ZDE
Audiokniha zdarma: on-line ZDE
Souhlasím s tvým hodnocením i s dodatkem, že na tuto knihu je třeba dozrát. Myslím, že se to týká více knih, které se tlačí dětem coby povinné a nevím dodnes, jestli je dobře, že se děti nutí číst tyto knihy, nebo jestli je to špatně. Na jednu stranu, dítě by vůbec nemělo povědomí, že něco takového je. Na druhou stranu, jsou věci, které člověk ocení, až když sám něco prožije, takhle mě třeba znudil a poměrně znechutil Pán prstenu, když jsem jej četla poprvé - za jedna trochu nevyrovnaný autorův styl psaní, kdy jakoby se nemohl rozhodnout, jestli to píše pro děti nebo pro dospělé. A za dva byly tam věci, které mi fakt došly s plnou silou až po deseti letech, kdy jsem ji četla podruhé. Ten závěr mi vehnal slzy do očí a vzpomněla jsem si, že jednou něco takového říkal Sapkowski, jen jsem si nebyla jista, tenkrát, jestli to myslel opravdu nebo ironicky. Dnes bych věřila, že i opravdu.
OdpovědětVymazatBabička je skvostné dílo a pokud jej učitelé požadují po dětech, měli by k tomu podat nějakou malou osvětu, přiblížení, aby děti braly knihu v kontextu doby a ne měřeno dnešníma očima. I když pár věcí se dá poměřit i dnešníma očima.
Myslím, že kdysi se mohla líbit i dětem. Ale naše generace už ty staré zvyky neznala - obzvlášť my z města. Proto mě nebavila, v 10 jsem tomu všemu nerozuměla, nechápala to. V 15 už bych ji možná zvládla v pohodě, ale člověk pak už zase těžko překonává ten první špatný dojem.
VymazatZdravím a také naprosto souhlasím. Kniha mě v mládí nebavila. Vrátil jsem se k ní až teď a to v mém oblíbeném audiknižním formátu a musím řict že jde o skvělou knihu ke které přesně jak se píše výše je nutné dozrát.
OdpovědětVymazat