neděle 19. června 2022

Lískový les

Originální název:            The Hazel Wood
Série:                                   Lískový les
Autor:                                  Melissa Albert
Překlad:                              Alžběta Řeřichová
Vydání:                               Omega, 2018
Počet stran:                       432
Vazba:                                 pevná, vázaná s přebalem
Přečteno:                           2022

Obsah:

Sedmnáctiletá Alice žije s matkou celý život na cestách. No, jak si sama uvědomuje, spíš na útěku před fanatickými fanoušky její babičky, autorky temných pohádek a příběhů, která žije v ústraní v Lískovém lese. Alespoň tak to tvrdí její matka. Brzy se však má ukázat, že všechno je trošku jinak. Když její matka zmizí, vše nasvědčuje tomu, že byla unesena. Alice hodlá udělat pro její záchranu a návrat domů cokoliv. Vždyť nikoho jiného na celém světě nemá. A tak nedbá vzkazu, který jí matka zanechala: "Drž se dál od Lískového lesa!" a vydává se na cestu právě tam, protože doufá, že tam nalezne nějaké vodítko, možná i svou mámu...

Ukázka:

Uraženě jsem pokrčila rameny a sotva postřehnutelně jsem přikývla. Její oči žhnuly jako dva uhly a já jsem si dál netroufla cokoli namítat.

Přesně v ten moment jsem pochopila, že tohle neustálé putování a spaní pod cizí střechou mamku taky nijak zvlášť netěší a moje rozmary a hysterie kvůli bonbonům jí to zrovna dvakrát neulehčují.

Tohle nové zjištění mě na jednu stranu poměrně vystrašilo, ale na tu druhou jsem cítila, že k sobě máme zase o něco blíž. Byly jsme jako dva psanci, kteří musí čelit nepřízni osudu a na celém světě mají jen jeden druhého.

Během kodrcání po hrbolatých silnicích jsem začala o všem přemýšlet a napadlo mě, jestli se nám všechna ta smůla a příkoří nedějí z nějaké důvodu kvůli mě. Ella byla na rozdíl ode mě milá a přátelská a ostatní jí měli tak nějak přirozeně a sami od sebe rádi.  



Hodnocení:                    ★★★☆☆

Neotřelý děj, napínavá zápletka, sympatická hrdinka... Bohužel zpracování poněkud pokulhává. Nevadilo by mi, že jsem musela jednotlivé stopy odkrývat spolu s hrdinkou a stejně jako ona jsem neměla tušení, kam se bude příběh dál ubírat. Naopak, ta naprostá nepředvídatelnost děje se mi líbila. Mám už toho načteného spousty a tak mě máloco v ději dokáže překvapit. Tato knížka je v tomto směru výborná. Na druhou stranu je tam spousta věcí nedořešená, nedotažená do konce. Navíc autorka až příliš vykresluje různá bezvýznamná setkání Alice s dalšími postavami, která děj nikam neposunují. Ti lidé Alici nic podstatného neřeknou, neporadí, neublíží ani nepomůžou... Prostě se jen náhodou potkají, pozdraví a rozejdou. Po přečtení jsem byla zmatená. A nemyslím si, že by mi opakované čtení knihy pomohlo příběh lépe pochopit. Měla jsem pocit, že v něm chybí nějaké stránky. Jakoby si autorka sama s nastíněnými zápletkami nevěděla rady a tak je raději bez jakéhokoliv vysvětlení opouštěla.


Další v sérii:
  • Noční kraj
Další knihy autora:

neděle 22. května 2022

Dva divoši

Originální název:          Two Little Savages
Autor:                                Ernest Thompson Seton
Překlad:                            Libuše Bubeníková
Ilustrace:                          Ernest Thompson Seton
Vydání:                              Albatros, 1983
Počet stran:                     384
Vazba:                                měkká, brožovaná
Přečteno:                          1989

Obsah:

Dva divoši, jsou vlastně dva chlapci, kteří prázdniny tráví hrou na indiány. Ale není to jen hra, oni se snaží napodobit život indiánů se vším všudy. Takže si ušijí a postaví týpí, vyrábějí různé nástroje, učí se rozdělat oheň, stopovat, střílet z luku a další indiánské dovednosti. A i když je to vlastně jen hra, zažívají při ní stejná dobrodružství, jako by to bylo doopravdy.

Ukázka:

Protože při posledním honu nikdo jelena nenašel, Guy měl právo opět jej ukrýt.
Udělal velmi klikatou stopu a jelena velmi pečlivě skryl, takže chlapci skoro do jelena vrazili, než ho uviděli patnáct metrů před sebou. Sam zaznamenal deset bodů za nález. Vystřelil a nezasáhl. Pak Yan postoupil o pět kroků a vystřelil tak ukvapeně, že také minul. Teď měl Guy vystřelit z pěti metrů, a tu ovšem zasáhl jelena do srdce. Řada po sobě jdoucích vítězství mi tak stoupla do hlavy, že div nepukl pýchou, a jeho vychloubání překročilo veškeré meze. Ale teď se ukázalo, že přiblížení k jelenu musí mít nějakou hranici. Tak si vytvořili nové pravidlo: "Nepřibližovat se víc než na patnáct kroků."
Jak si hráli, hra se rozvíjela. Nápadně se podobala skutečnému lovu.

 

Hodnocení:                    ★★★★☆

Knihu jsem četla kdysi dávno a to na dvakrát. Poprvé (to mi bylo asi 12 let) jsem ji odložila, protože mě nebavila. A to jsem v té době měla už dávno přečtené různé Mayovky a jiné dobrodružné knížky. Vrátila jsem se k ní znovu asi v šestnácti letech, když jsem předtím přečetla jinou autorovu knihu, a sice Rolfa Zálesáka, který mě naprosto uchvátil. I podruhé mě dalo hodně práce se dostat přes první část, kdy Yan, coby městské dítě utíká ve volných chvílích do údolí za městem a celkem nešikovně se sám pokouší napodobovat oblíbené romantické hrdiny. Když jsem však tu první část doslova přetrpěla, byla jsem odměněna. Zbytek knížky jsem už nadšeně hltala a nemohla se od čtení vůbec odtrhnout. 


Další knihy autora:
  • Rolf Zálesák

neděle 15. května 2022

Dar

Originální název:
            The Gift
Autor:                                  Danielle Steelová
Překlad:                              Štěpán Klas
Vydání:                               Knižní klub, 1995
Počet stran:                       192
Vazba:                                 pevná, vázaná, s přebalem
Přečteno:                           1996

Obsah:

Osudové setkání mladičké Maribeth očekávající nechtěné dítě s manželi Whittakerovými, kteří před časem přišli o svou dcerušku. Maribeth nemá peníze a nemá kam jít. Manželé Whittakerovi jí nabídnou dočasný azyl a postarají se o ni. Chtějí jen pomoci dívce a umožnit jí, aby si mohla v klidu rozmyslet, jak dál naloží se svým životem. I když jim Maribeth zdánlivě nemá co nabídnout na oplátku, je i ona pro ně požehnáním, protože jim pomůže překonat tu bolestivou ztrátu. A dar? Každé dítě je přece dar.

Ukázka:

Nevěděla, co má dělat, komu to říct, na koho se obrátit, a Paulovi se jí to říkat nechtělo. Až si konečně koncem května zašla za matčiným lékařem a poprosila ho, aby jejím rodičům ni neříkal. Tolik plakala, že nakonec zdráhavě souhlasil a potvrdil, že je v jiném stavu. Jak se dalo tušit, byla právě ve druhém měsíci. Paul neměl pravdu, očividně mohla přijít do jiného stavu, i když to bylo "jen jednou". Uvažovala, zda jí vědomě zalhal, nebo jestli je jen tak hloupý, když si myslí, že se to nemůže stát. Možné je obojí. V každém případě to pro ni znamenalo obrovskou smůlu, a teď seděla v ordinaci na lůžku, křečovitě se držela přehozu a po tvářích se jí koulely slzy, zatímco doktor vyzvídal, o s tím hodlá dělat.

Hodnocení:                ★★★★★

Danielle Steelová je mezi ženami velmi oblíbenou spisovatelkou. Ani já v tomto směru nejsem výjimkou. Přečetla jsem od ní několik knih. Z nich však knihu Dar považuji za jednu z nejlepších. Kromě samotného příběhu, který na rozdíl od jiných jejích románů není tak dramatický, totiž obsahuje i i zajímavé myšlenky na téma mateřství i ztráty. Z toho důvodu se k ní určitě ještě někdy znovu vrátím.


Další knihy autora:

neděle 8. května 2022

Zamrzlá loď kapitána Flinta

Originální název:
                Winter Holiday
Série:                                       Vlaštovky a Amazonky 4.
Autor:                                      Arthur Ransome
Překlad:                                 Jaromír Hořejš
Ilustrace:                               Kamil Lhoták
Vydání:                                   1958, SNDK
Počet stran:                           298
Vazba:                                     pevná, vázaná
Přečteno:                               1983

Obsah:

Do party Vlaštovek a Amazonek, kterou známe z dřívějších dílů, tentokrát přibývají noví "členi" - Dick a Dorotka. Je zima, prázdniny a děti je tráví v různých statcích na pobřeží polozamrzlého jezera. Nemohou plachtit na ostrov, to jim však nebrání prožít dobrodružství: rozhodli se totiž dobýt Severní pól. Samozřejmě ne ten skutečný, ale i přesto se na výpravu připravují zodpovědně jako praví polárníci. Jako základna a klubovna jim slouží hausbót strýčka Jima, alias Kapitána Flinta, který je tou dobou na cestách ve světě. 

Ukázka:

Dick a Dorotka poslouchali, co vypravoval, ale Dorotka myslila na jiný příběh. Vzpomínala, jak ona a Dick přišli na pobřeží od Dixonova statku onoho prvního dne a našli jen převrácený člun, kterého nemohli použít. A viděli beckfootskou veslici, na níž velela Nancy. Veslice plula k ostrovu. Tehdy byli Dick a Dorotka tak osamělí! A nyní se účastnili výpravy s týmiž dětmi a každou minutu se přibližovali k témuž ostrovu.
Potom zpozorovala, že ostatní jedou mnohem rychleji něž dříve. Roger a Titty je opustili, dostihli beckfootské saně, a protože nic netáhli, snažili se všemožně, aby předstihli průkopníky, připoutané k alpskému lanu. Tito také nemluvili, ale bruslili mnohem rychleji, než když startovali od přístavní hráze v Holly Howu. Bylo to, jako by ostrov byl magnet a badatelé kousky ocele, přitahované k němu silněji a silněji. Vypadalo to skoro, jako by chtěli nechat Dicka a Dorotku vzadu.
Jakmile však dostihli ostrova a oboje saně byly vytaženy na břeh v malém přístavišti jedny vedle druhých jako dva čluny, ten pocit se změnil. Starší objevitelé toho místa se snažili povědět Dickovi a Dorotce všechno o ostrově a všechno jim ukazovali, jako by byli vítanými hosty v domě.

 

Hodnocení:                        ★★★★★


Prázdninová dobrodružství party dětí patří k oblíbeným knihám dětí už po generace. I když je to jen hra, kterou si děti vymyslely, tak zážitky a dobrodružství jsou skutečná. Klidně bychom mohli prožít něco podobného někde u českého rybníka. Kdo by po tom nezatoužil?  Knihu jsem četla mnohokrát a záviděla jim. Jako dítě z města jsem mohla o podobných dobrodružstvích jen číst nebo snít. Navíc i kdyby byla příležitost (třebas v některém městském parku) podobnou výpravu uskutečnit, tak pravidelné odcházení domů na oběd, svačinu a večeři by ten zážitek dost znehodnocovaly. 


Další v sérii:
  • Boj o ostrov
  • Trosečníci z Vlaštovky
  • Petr Kachna
  • Klub lysek
  • Holubí pošta
  • Nechtěli jsme na moře
  • Záhadné vody
  • Velká šestka
  • Slečna Lee
  • Piktové a mučedníci
  • Velká severní?
  • Lysky na severu
Další knihy autora:

neděle 1. května 2022

Šaman

Originální název:
       Shaman
Série:                              Dynastie Coleových
Autor:                             Noah Gordon
Překlad:                         Miloš Chlouba
Vydání:                          Knižní klub, 1995
Počet stran:                  584
Vazba:                            pevná, vázaná s přebalem
Přečteno:                      1996

Obsah:

Lékař Rob J. Cole původem ze Skotska patří k prvním Amerických osadníkům na indiánském území. V této nehostinné a drsné krajině má rozhodně dost práce. Jeho hluchý syn zdědil rodový dar - dokáže dotykem rukou poznat, že člověk umírá. Snad i díky tomu daru mu přezdívají Šaman. Obdivuje práci svého otce a touží stát se lékařem, jako on. V té době něco nepředstavitelného pro člověka s handicapem. Přesto si jde za svým cílem.

Ukázka:

Dvacet minut před začátkem hodiny vstoupil do laboratoře nějaký osamělý student. Profesor McGowan se na urostlého mladíka nepodíval, ani ho nepozdravil. Namočil pero do inkoustu a pokračoval v psaní, když student přistoupil k střednímu sedadlu v první řadě a položil si na ně sešit. Nesedl si, misto toho se vydal na obhlídku laboratoře.
Zastavil se u nádrže se solankou a k )žasu dr. McGowana uchopil dřevěnou násadu se železným hákem na konci a začal lovit části těla v slaném roztoku, jako malý chlapec, který si hraje u rybníka. Za devatenáct let, co dr. McGowan přednášel anatomii, se nikdo takhle nechoval. Nováčci přistupovali k anatomii s posvátnou úctou, hraničící se strachem. Obvykle se sotva vlekli, často se třásli hrůzou.
"Hej vy tam. Hned s tím přestaňte. Položte ten hák." přikázal McGowan.
Mladík nejevil známky, že by něco slyšel, ani když profesor hlasitě tleskl rukama. Až potom McGowan pochopil, koho má před sebou. Začal vstávat, ale potom se opět posadil. Byl zvědavý, co bude dál.

Hodnocení:                ★★★★★

I když se jedná až o druhou knihu v sérii, u nás vyšla jako první. Ranhojič vyšel až o nějaký ten rok později. Ale to nevadí, protože knihy na sebe vlastně vůbec nenavazují - každá popisuje život jiného člena rodinného klanu a je zasazena do úplně jiného období. Tato je zasazena přibližně do poloviny 19. století v Americe. Už to samo o sobě dává lékařskému oboru široký záběr nejrůznějšího léčení, ošetření a operací, s nimiž se hrdinové musejí vypořádat. Soužití osadníků s Indiány přináší nejen další potíže, ale zároveň také nové poznatky v oblasti medicíny.


Další v sérii:
  • Ranhojič
  • Lékařka