neděle 17. října 2021

Indián a kouzelná skříňka

Originální název:
        The Indian in the Cupboard
Autor:                              Lynne Reid Banks
Překlad:                          Alena Peisertová
Ilustrace:                       MAYA
Vydání:                           Albatros 1997
Počet stran:                  155
Vazba:                             pevná, vázaná
Přečteno:                       1998

Obsah:

Omri dostal k narozeninám malou plastovou figurku indiána a celkem obyčejnou bílou skříňku, k níž se hodil maminčin starý klíček. Když si večer indiána uložil a zamknul do skříňky, začalo podivuhodné dobrodružství. Indián totiž obživnul... Omri byl nadšen, ale postupně zjišťoval, že oživlý indián už není hračkou, ale skutečným člověkem, o kterého se musí nejen postarat, ale také se k němu chovat jako ke skutečnému člověku. 

Ukázka:

Indián se nezdál moc překvapený, že je v nějakém obrovském domě v Anglii. Ukázalo se, že je velice pověrčivý, věří v kouzla a v dobré a zlé duchy. Možná si myslí, že je Omri nějaký džin nebo něco podobného v co věří Indiáni. Zvláštní bylo, že se Omriho nebál, i když džinové, obři, či velcí duchové nebo kdo ještě bývali velice mocní a často zlí. Omri došel k závěru, že když je někdo synem indiánského náčelníka, nepoleká se všeho jako obyčejný člověk. Zvlášť když má třicet skalpů.
Možná by měl někomu o Malém býkovi říct.
Potíž byla v tom, že dospělí sice obvykle věděli, co dělat, ale to jejich CO se většinou dětem vůbec nelíbilo. Co kdyby, řekněme, zašel s Indiánem za nějakými vědci nebo za někým, kdo se zabývá podobnými věcmi, aby ho prozkoumali a prohlédli? Pravděpodobně  by si ho nechali v laboratoři, ale určitě by chtěli i skříňku, a on už by si ji neužil.
Právě teď, když měl plnou hlavu nápadů, jako třeba dát dovnitř plastikové luky a šípy a koně a možná i lidské postavičky - i když to by mohlo být příliš riskantní. Kdo ví, jak by to skončilo? Třeba by spolu začali bojovat. Přes to všechno však Omri věděl docela jistě, že se nechce vzdát svého tajemství, bez ohledu na to, kolik Francouzů bylo skalpováno.
 

Hodnocení:                ★★★★★

Ačkoliv je kniha určená dětem a já ji četla až v dospělosti, musím říct, že se mi velmi líbila. Situace v níž se všichni hrdinové příběhu společně ocitli je donutila změnit vlastní povahu i názory na věci kolem. Stali se z nich skuteční přátelé. Pochopili pocity a potřeby těch ostatních a díky tomu se nakonec dokázali vzdát svých vlastních sobeckých přání.

neděle 10. října 2021

Duhový had


Originální název:   
The Dreaming
Autor:                          Barbara Woodová
Překlad:                      Daniel Trubač
Vydání:                        Knižní klub - 1995
Počet stran:                508
Vazba:                          pevná, vázaná s přebalem
Přečteno:                    1996

Obsah:

Joanna vyrůstala v Indii. Po smrti svých rodičů se jí dostává do rukou matčin deník z nějž se dozvídá, že nad rodinou visí temné prokletí. Vydává se po stopách své matky do Austrálie, aby odhalila toto tajemství. Zde se setkává s Hughem, majitelem ovčí farmy a nalézá v něm svého životního partnera. I přes to, že po jeho boku žije šťastný život, stále ji pronásledují zlé sny o jejich původu ani důvodu nemá tušení. Seznamuje se s různými domorodými legendami a rituály ve snaze zlomit kletbu. Dokáže nalézt duhového hada a usmířit jej?

Ukázka:

"Mohu se zeptat, co vás sem přivedlo?" otázal se zvědav, co spojuje tu sebejistou mladou ženu s chlapcem a polodivokou domorodou dívkou.
"Před dvěma roky mi zemřela matka," odpověděla Joanna. "V Indii. Zemřela stižena duchovní kletbou." Joanna se odmlčela a přemýšlela o jedové písni. "Věřila, že po ní tu chorobu jaksi zdědím. Přišla jsem sem, abych odhalila její tajemství a očistila se od něho, abych se uzdravila."
"A proto jste vybudovala tu léčivou zahradu?"
"Tyto byliny léčí tělo, pane McNeale. Obávám se, že s lékem, který hledám, to bude poněkud komplikovanější. Zčásti i proto, že má něco společného s jistým místem."
"S místem?"
"Jmenuje se Karrra Karra, nebo si to alespoň myslím. Má matka věřila, že na tom místě se skrývá klíč k celému tajemství. Ale zatím jsem jej nenašla."

Hodnocení:                ★★★★☆

Velice poutavý příběh z prostředí o němž toho až tak mnoho nevíme. Je zajímavé číst o domorodých legendách a rituálech a objevovat je společně s hrdinkou. Je v tom romantika, intriky, tajemství, dobrodružství, mystika... Od všeho je tam kousek, až by se mohlo zdát, že je to pěkná slátanina. Ale ve výsledku je to čtivé i když někdy těžko uvěřitelné.

neděle 3. října 2021

Cesta k mým matkám


Autor:
                        Edith Holá
Vydání:                      Jota 2012
Počet stran:             264
Vazba:                        pevná, vázaná
Přečteno:                  2013

Obsah:

Edith byla jako malé miminko adoptovaná. Byla nejstarší z mnoha dalších adoptovaných dětí i těch v pěstounské péči. Trvalo dlouho, než si uvědomila, že v rodině je něco "špatně", že by to takto být nemělo. Jako mnoho jiných adoptovaných dětí, i ona si kladla otázku: "Proč?" V jejím případě ještě umocněnou poměry v adoptivní rodině. O svém hledání biologické matky, prvních schůzkách, otázkách a odpovědích... O tom všem nám vypráví ve své knížce.


Ukázka:

Celý den si říkám: "Panebože, co jsem to zase provedla?" Cítím známou úzkost. Tak spokojeně jsem si žila, nic neřešila, vychovávala dvě děti, bloumala po světě... Co na tom, že vykořeněná. Kamarádka, budoucí psycholožka, mi do telefonu říká: "Jaká spokojenost? To je iluze."
Začínám mít ze soboty prostě strach. Opravdový strach z neznámého, nového, neuchopitelného. Jak to setkání s biologickou mámou zvládnu? Ještě ta přesilovka. Budou dvě. Její druhá dcera. Nejradši bych to vzdala, strčila hlavu do písku, všechno odpískala... samozřejmě šetrně, děti onemocněly nebo tak něco. Mám na to? Nemám na to? Panebože, co jsem si to na sebe zase ušila?

Hodnocení:                ★★☆☆☆

S hledáním biologické matky započala Edith někdy v roku 2010 a sdílela to s námi na svém blogu. Prakticky od počátku jsem patřila mezi její pravidelné čtenáře. To ještě nikdo z nás netušil, že o dva roky později dostane její příběh knižní podobu. I když jsem příběh prakticky celý znala, chtěla jsem si přečíst i knihu. Podle informací Edith na blogu, doznal proti své blogové verzi podstatných změn. Edithin styl psaní je pro mě někdy těžký: Jsou okamžiky, kdy její texty hltám doslova jedním dechem a pak ty druhé, kdy se v nich ztrácím, ničemu nerozumím, nechápu souvislosti... Kniha byla také taková, místy úžasná, ale častěji pro mě nesrozumitelná. 


Další knihy autora:



neděle 26. září 2021

Malá Dorritka I.+II.


Originální název:
        Little Dorrit
Autor:                             Charles Dickens
Překlad:                         Milan Hegar
Vydání:                           Odeon 1970
Počet stran:                   460 + 442
Vazba:                             pevná, vázaná s přebalem
                                             (přebal chybí)
Přečteno:                        1990

Obsah:

Pan Dorrit se pro dluhy dostává do vězení pro dlužníky. Je to trošku zvláštní místo, protože dlužníci zde mohou pobývat ve společnosti svých rodin. A tak se k němu nastěhuje i jeho těhotná žena a dvě malé děti. Ve vězení se narodí nejmladší dceruška, které nikdo neřekne jinak než Malá Dorritka. Vězení se jí stane domovem, jiný nezná. Přesto si velmi brzy povšimne, že někteří obyvatelé mohou odcházet a přicházet jak se jim zlíbí, zatímco jiní, včetně jejího otce, jej nikdy neopouštějí. Setkání Dorritky s Arturem Clennamem přinese do jejího života obrat. Po mnoha letech jsou najednou dluhy jejího otce zaplaceny a ještě zbyde dost na slušný život... 

Ukázka:

"Myslím, že dokud bude Malá Dorritka tichá a pilná, dokud bude potřebovat i dokud su bude zasluhovat tu nepatrnou pomoc, kterou jí mohu poskytnout, dotud že sem bude stále chodit - pokud budu naživu a pokud sem nepřestane chodit o své újmě."
"Nic víc než to?" otázal se Flintwinch a hladil si ústa a bradu.
"Co by mělo být víc? Co by mohlo být víc?" zvolala s přísným údivem ve tváři.
Paní Flintwinchové se zdálo, že oba zůstali dlouhou chvíli nehybně tváří v tvář a přes svíčku mezi sebou si hleděli do očí; a zdálo se jí, že na sebe hledí upřeně, ba strnule.
"Víte snad náhodou, paní Clennamová," tázal se teď mnohem tlumeněji pán a velitel paní Affery a v jeho hlase bylo mnohem víc důrazu, než odpovídalo prostému obsahu jeho slov, "kde to děvče bydlí?"
"Ne."
"Chtěla byste... hm... chtěla byste to snad vědět?" tázal se Jeremiáš s dychtivostí, jako by se na ni vrhal.

Hodnocení:            ★★★★☆

Pro nic za nic se Charles Dickens nedostal mezi literární klasiky. Psát rozhodně uměl a volil si zajímavá témata. Hrdiny jeho knížek byly často děti z nuzných poměrů. Dokázal mistrně vykreslit dobu i jejich těžký život v ní. Krom milé a skromné Dorritky v příběhu vystupuje celá plejáda nejrůznějších osob s různými, ne vždy kladnými, vlastnostmi, které do jejího života různě vstupují a ovlivňují jej.

Odkaz na Databázi knih

neděle 19. září 2021

Výpravy za dobrodružstvím


Autor:
                  Miloš Zapletal
Ilustrace:            Marko Čermák
                                 Blanka Votavová
                                 Petr Urban
                                 Antonín Pospíšil
Vydání:                Albatros, 1986
Počet stran:        360
Vazba:                  pevná, vázaná, s přebalem
Přečteno:            1987

Obsah:

"Dobrodružné knížky jsou plné příhod, které prožili jiní.
Tato kniha je plná dobrodružství, která prožiješ ty."
To je jakýsi podtitul knihy. Příslib vlastních dobrodružství. Auror tím má na mysli dobrodružství vlastního objevování přírody a na této cestě čtenáře provází. Kniha je rozdělena do 6 ročních období. My sice známe jen 4, ta dvě navíc jsou předjaří - doba na rozhraní mezi zimou a jarem, kdy už není sníh, ale ještě vlastně téměř nic neroste natož aby kvetlo. A to druhé navíc je babí léto - doba mezi létem a podzimem, krásné období během něhož je příjemné slunečné počasí jako v létě, ale už ne tak horko, doba během níž se listí stromů zbarvuje do všemožných odstínů žluté, oranžové a červené... V každém tom období je několik kapitol, které přibližují různé biotopy a upozorňují na zajímavosti, které v nich děti můžou pozorovat. Na začátku kapitol je krátký příběh, v němž autor poutavě popisuje některá ze svých vlastních dobrodružství. Následně poskytuje návod, jak můžete podobné dobrodružství zažít sami.


Ukázka:

Ale kde dobrodružství hledat? To ví málokdo. Většinou se lidé spokojí s tím, že se dívají na vzrušující příběhy v televizi, chodí za nimi do kina. Nebo o dobrodružství jen čtou a sní.
A přece je dobrodružství blízko, skoro na dosah. Jen o něm vědět! Čeká za posledním domem na konci poslední ulice. Na loukách, v polích, uprostřed lesů. Ve skalnatých roklích i na pasekách. U potoků a říček, přitékajících z neznáma.
Nevěříš? 

Hodnocení:                ★★★★★

Jedna z nejúžasnějších naučných knih pro děti, co znám. Kniha, která pomáhá dětem objevovat přírodu na vlastní pěst. Upozorňuje na zajímavé objekty k pozorování v různých ročních období a v různých biotopech. Kromě názvu rostlinky nebo zvířátka se děti moc dalšího nedozví. Kniha je vede k vlastnímu pozorování a formou úkolů je navádí k tomu, čeho si mají všimnout, čím je vybraný objekt zvláštní. Byla mou inspirací v dětství a i nyní se k ní ráda vracím i když už na pozorování přírody nemám tolik příležitostí ani času. Inspirovala mě k založení blogu Tajemství zahrady, na němž svá  občasná pozorování sdílím s případnými čtenáři.