Podtitul: Vlak dětství a naděje
Autor: Věra Sládková
Vydání: Československý spisovatel - 2018
Počet stran: 320
Vazba: pevná, vázaná
Přečteno: 2019
Obsah:
Příběh malé Věrky se začíná krátce před válkou, kdy se v pohraničních oblastech již začínají objevovat první nacionalistické vášně, které postupně čím dál více gradují. Českým rodákům nezbývá, než opustit domovy a doufat, že ve vnitrozemí najdou lepší podmínky a klid. Bohužel opět jen dočasně, protože brzy vypukne 2. světová válka a Němci zaberou celou republiku. Život pod jejich nadvládou nebyl snadný. Naštěstí má Věrka nejen milujícího otce, ale také úžasnou nevlastní matku, která jak sama často prohlašuje "je na tragickej život pes."
Ukázka:
Právě přijel rychlík z Prahy, cestující se hrnuli z východu nádraží ven, blížili se ke stánku, upírali oči na modře ozářené loutky a slyšeli cinkání pokladničky. Ale tentokrát se cinkáním nedali odradit a přilákáni velikým permoníkem přistupovali ke stánku. Kupovali panenky, šašky nebo jesličky a usmívali se. Ten veliký permoník je rozveseloval.Tak šly obchody dobře a loutkář zářil. V přestávkách mezi příjezdy vlaků si mohl otec trochu odpočinout. Slezl z bedny, usadil se na stoličku k rozžhavenému koši a dostal napít lavórovice. "Chmury mě na chviličku opustily," libovali si přitom, "tíha ze srdce spadla." Zvedal skleničku a obřadně připíjel loutkáři: "Tak ať žijem, mistře!"
Hodnocení: ★★★★★
Kniha ve mě zanechala hluboký dojem. Je to kus naší historie viděné očima malého děvčátka. Příběh znám ze seriálu, ale kniha je mnohem lepší, jde tak nějak víc do hloubky, ale je to těžké čtení. Navíc se mě osobně dotýká. Klidně by to mohl být příběh obou mých babiček, které mohly prožívat podobné věci ve stejných místech a přibližně ve stejném věku, jako byla malá Věrka. Jedna první půlku, ta druhá zbytek.
Žádné komentáře:
Okomentovat