Saturnin

Autor:                Zdeněk Jirotka
Ilustrace:          Stanislav Duda
Vydání:              Československý spisovatel - 1990

1. vydání:          1942
Počet stran:     368
Vazba:               měkká, brožovaná
Přečteno:         1992

Obsah:

Jak to vypadá, když si mladý svobodný gentleman najme svérázného sluhu, který řeší všechny problémy se stoickým klidem, ale současně poněkud neobvyklým způsobem? O různé komické situace pak není nouze. Zvlášť když do děje ještě vstoupí afektovaná teta Kateřina, která vše bere naprosto vážně.

Ukázka:

Chemie byla mu panenskou pevninou, roztočeným větrným zámkem, plným dveří, které se otvíraly tajemnými formulemi. Neznal názvosloví, ignoroval valenční koncovky a žasl, když mu ve zkumavkách a křivulích šuměly prudké chemické reakce.

Podoben středověkému alchymistovi pachtil se za přeludem, padal a zase se zvedal, jenže na konci jeho cesty nezářil kámen mudrců, nýbrž univerzální mýdlo. Mýdlo, vyrobené z bezcenného svinstva nepatrnými výrobními náklady, ale výsledek: skvost.

Na oltář tohoto svého snu kladl strýc František oběti v podobě nejrůznějších zranění a popálenin, vysypaných oken v laboratoři a nebezpečných nehod v továrně. Jednou byl dokonce ztlučen rozzuřenými dělníky, kteří na jeho rozkaz smíchali dvě suroviny a nestačili pak skákat okny ven.

Zajímavosti:

• Jirotka psal Saturnina v koupelně, kde neměli okna. Během druhé světové války se totiž musela okna zatemňovat a omezit svícení. Koupelna tak byla jediným místem, kde mohl svítit bez rizika.
• V celé knize není zmíněno jméno hlavního hrdiny (a současně vypravěče). Pro filmové zpracování bylo dodatečně vymyšleno.

Hodnocení:                ★★★★★

Knížka, která se čte jedním dechem. Člověk žasne nad autorovou fantazií, co se týká vymýšlení situací do nichž své hrdiny vrhá. Stejně tak s jakou grácií a noblesou se s nimi hrdinové vypořádávají. To vše důkladně okořeněné jemným humorem... Bavila jsem se a ke knížce se občas znovu vracím.

Odkaz na Databázi knih