Doktorka z domu Trubačů

Autor:                     Ilona Borská
Vydání                    Motto 2016
Počet stran:          272
Vazba:                    pevná, vázaná
Přečteno:              2021

Obsah:

Životní příběh naší významné lékařky Vlasty Kálalové, která se po ukončení medicíny sama vypravila do Bagdádu, vybudovala tam malou českou nemocnici a věnovala se studiu tropických chorob. Je jasné, že to nebylo snadné, že musela překonávat spoustu překážek a nepohody, ale podařilo se jí udělat v Bagdádu kus dobré práce jak pro tamní ženy, tak pro medicínu všeobecně. Ani po návratu domů její život neplynul klidně: 2. světová válka ji připravila o rodinu. Přesto nezahořkla a dál se snažila pomáhat ať už prakticky nebo předáváním svých znalostí a zkušeností.

Ukázka:

Nepočítala s tím, že věci půjdou - že budou muset jít - tak rychle. Nikdy nebyla váhavá, ale chtěla se přece jen trochu rozhlédnout, obeznámit, orientovat. Zatím by mohly přijít z Československa bedny s chirurgickým vybavením a na podzim přijede česká zdravotní sestra, se kterou se domluvily už před lety a která se toho času v Praze pilně učí arabsky.

Jenže všechno je jinak. Povolení je tady a nezbývá než jednat. Kdyby se zahájením praxe otálela, možná by jí nakonec to oprávnění odňali.

Samozřejmě, že teď bez ošetřovatelky, bez vybavení, nemohla ani pomyslet na otevření malé nemocnice, jak měla původně v plánu.

Irácké zákony uznávaly dva druhy nemocnic - mustausaf s jedním lékařem a nejvýš dvaceti lůžky a mustašfá s nejméně dvěma lékaři a vyšším počtem lůžek. Bude to tedy - až přiede sestra Ruth - mustausaf. Vlasta s jedinou diplomovanou sestrou, na všechno samy, bez vystřídání, ve dne, v noci, ve svátek.

Až se podaří získat sem z Československa dalšího lékaře, potom si troufnu možná i na mustašfá.

V této chvíli je ovšem smělostí i pouhá ordinace - s tuctem rukavic a polní kazetou pro válečné chirurgy.

Hodnocení:            ★★★★★

Je to neuvěřitelný a silný příběh ženy, která se nebála a dokázala se postavit všem předsudkům tehdejší společnosti. Celý svůj život zasvětila pomoci druhým, na sebe přitom moc nemyslela. I když... Kdo toto může říct. Jsem přesvědčená, že každý člověk dělá věci primárně pro sebe, pro uspokojení vlastních potřeb. A jestliže někdo má jako hlavní potřebu pomáhat, tak logicky dělá vše pro to, aby tuto svou potřebu naplnil a vše ostatní jde stranou. Ale to jsem odbočila. Nad pasáží, kdy přišla o celou rodinu jsem regulérně brečela. Něco takového si člověk vůbec nedokáže představit. O to více jsem ji obdivovala, že se přes to dokázala přenést a pokračovat ve své práci. Je škoda, že se o ní u nás tak málo ví. Pravda, nejen o ní, ale i o jiných našich významných osobnostech. Je jich dost, abychom mohli být hrdí, že patříme k takovému národu.

Odkaz na Databázi knih