Vydání: Československý spisovatel 1964
Počet stran: 220
Vazba: pevná, vázaná, s přebalem
Přečteno: 2021
Obsah:
Na jedné straně příběhu stojí samotářský, ukázněný herec Jiří Jesenius. Jeho život plyne nudně, bez větších zvratů a výkyvů. Na druhé straně tu máme volnomyšlenkářského světoběžníka Jana Veselého, který užívá plnými doušky vše, co se mu nabízí. Náhoda svede tyto dva protikladné hrdiny dohromady. Zřejmě právě proto, že jsou tak odlišní, vzájemně obdivují život toho druhého. A tak mezi nimi vzniká pevné přátelství.
Ukázka:
Za Hradčany, na cestě k Loretě, přerušil Jan mlčení."Mnoho jsem v životě miloval, snad mi tedy bude mnoho odpuštěno," pravil náhle. "Miluji prérii. S plochou bez konce, s oblohou nad ní bez konce a uprostřed s ohníčkem mého srdce. Miluji hory. Vypjaly v křečích svá těla a teď jsou po tisíciletí den ze dne smývány dešti, které jim s krutou důsledností opakují, že je marno sahati k nebesům. Miluji moře, miluji města, miluji velkou láskou lidi. Ale nikdy jsem neměl domova. Víš, co to je, nemá-li srdce místa ani hodiny, kdy by si mohlo zdřímnout? A bdi po celý život! Ale zde v Praze cítím, že bych tu mohl být doma. Děkuju ti, že jsi mě ji naučil milovat."Po takových výbuších citů chodívali dlouhé chvíle mlčky, zaujati náladou noci a poslouchajíce zvučení elektrických drátů nad hlavami a táhlé bití věžních hodin. A ticho zdálo se působit Veselému stejnou rozkoš. Nikdo nedovedl tak krásně mlčet jako on.
Hodnocení: ★★★☆☆
Přemýšlím, co o knize napsat. Komentáře na DK jsou vesměs pozitivní, ale já z ní ten pocit nemám. Zřejmě nejsem dostatečně intelektuálně založená, abych pochopila hloubku myšlenek. Možná mi také nesedl příliš komplikovaný styl textu. Celkově ji hodnotím průměrně, přečtení nelituji, ale nemám důvod se k ní podruhé vrátit. Kdo hledá děj, bude pravděpodobně zklamán, je ho tam žalostně málo. Kdo rád hloubá o "nesmrtelnosti chrousta" bude možná spokojen - témat k zamyšlení je tam spousta.
Další knihy autora:
Žádné komentáře:
Okomentovat