Klub radosti a štěstí

Originální název:        The Joy Luck Club
Autor:                              Amy Tanová
Překlad:                          Vladimíra Žáková
Vydání:                           Knižní klub 1993
Počet stran:                  273
Vazba:                             pevná, vázaná s přebalem
Přečteno:                       1994

Obsah:

Čtyři přítelkyně, čínské přistěhovalkyně žijící v San Francisku se každý týden scházejí, hrají mahjong, jedí "čínu" a hlavně si povídají o životě a vzpomínají na vlast. Tyto své schůzky nazývají právě "Klubem radosti a štěstí". Když po letech jedna z nich zemře, nastoupí na její místo v "Klubu" dcera. Z jejich vyprávění pak poznává svou matku tak, jak ji nikdy nepoznala. Dozvídá se o jejích přáních, tajemství i rodině ztracené kdesi v Číně. 

Ukázka:

Teď ten přívěšek nosím každý den. Myslím, že ta řezba něco znamená, protože tvary a detaily, kterých si nikdy nevšimnu, pokud mě na to někdo jiný neupozorní, vždycky pro Číňany něco znamenají. vím, že bych se mohla zeptat tety Lindo, tety An-mei nebo jiných čínských přátel, ale taky vím, že by mi řekli význam, který je odlišný od toho, který měla na mysli má matka. Co když mi řeknou, že tahle křivka větvící se do třech oválů je granátové jablko a že mi má matka přála plodnost a potomstvo? A přitom matka třeba v řezbě spatřovala větve hrušky, která mi má dát čistotu a upřímnost? Nebo deset tisíc kapek z kouzelné hory, jež mají dát mému životu směr a tisíc let slávy a nesmrtelnosti?

A protože na to pořád myslím, všímám si lidí, kteří  mají podobné nefritové přívěsky - ne ploché obdélníkové medailónky nebo kulaté bílé s otvory uprostřed, ale takové jako ten můj, pěticentimetrové ovály, jasně zelené jako jablko. Jako bychom byli spojeni nějakou tajnou úmluvou, tak tajnou, že ani nevíme, k čemu to patříme. 

Hodnocení:                        ★★☆☆☆

Popravdě jsem tuto knihu četla už před lety a nějak mi neuvízla v paměti. Z děje si téměř vůbec nic nepamatuji. Jen velmi matně si vybavuji to, co se píše v anotaci. Vůbec si nevzpomínám, že hrdinka cestovala do Číny ani, co tam zažila, jen že nějakým způsobem našla své "kořeny". Ačkoliv se narodila a vyrostla v Americe, sama sebe celá léta považovala především za Američanku, tak si nakonec uvědomila, že je v ní víc čínského než vůbec sama tušila. Vzhledem k tomu, že takovou "ztrátou paměti" trpím u knížek jen velmi výjimečně, tak to zřejmě nebylo nic moc.

Odkaz na Databázi knih