Člověk obojživelník + Hlava profesora Dowella

Originální název:        Čelověk - amfibija

                                             Golova prof. Dovelja
Autor:                              Alexandr Romanovič Běljajev
Překlad:                          Tereza Silbernáglová

                                             Hana Vrbová-Piskáčková
Vydání:                           Mladá fronta - 1958
Počet stran:                   282
Vazba:                             měkká, brožovaná
Přečteno:                       1988

Obsah:

Ve skutečnosti se jedná o dva romány v jedné knize. 

Člověk obojživelník je o chlapci, kterému byly složitými operacemi voperovány také žraločí žábra. Díky tomu je schopen dýchat jak na souší tak i pod vodou. Jak to ale dopadne, když se takový "mutant" zamiluje? A jsou vůbec takové "pokusy" etické?

Druhý román - Hlava profesora Dowella líčí výsledek experimentu s oživením hlavy oddělené od těla. Na kom jiném by to měl profesor vyzkoušet, než sám na sobě. Pokus byl úspěšný, ale co dál?

Ukázka:

"Je vinen, ale čím?" pokračoval prokurátor. "Dostal jsem ještě jedno oznámení od jakéhosi Indiána Baltazara. Tvrdí, že Ichtiandr je jeho syn. Důkazy jsou slabé, ale snad budeme moci použít toho Indiána jako svědka žaloby, jestliže znalci potvrdí, že Ichtiandr je skutečně jeho syn."

"V nejlepším případě bude tedy Salvátor obviněn pouze z porušení lékařských stanov a bude souzen proto, že provedl operaci na dítěti bez dovolení rodičů?"

"A snad ještě za zmrzačení. To už je vážnější. Ale věc má ještě jeden háček. Vědečtí odborníci - není to ovšem jejich poslední slovo - se kloní k názhoru, že normálnímu člověku by nemohlo napadnout, aby mrzačil takovým způsobem zvířata a prováděl tak podivné operace. Znalci mohou prohlásit Salvátora za neodpovědného pro duševní chorobu."

Hodnocení:            ★★★☆☆

Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala k přečtení této knížky. V první třídě jsme se školou byli na filmu, vůbec se mi nelíbil a nerozuměla jsem tomu - byla jsem na to ještě příliš malá. Když jsem se však začetla, začalo se mi to líbit - oba příběhy. Bylo mi jen líto, že neměly šťastný konec. Na druhou stranu je děsivé, že by se třebas někdy něco podobného mohlo opravdu uskutečnit.

Odkaz na Databázi knih