Krajinou ječných klasů

Podtitul:            Němčicko a okolí v povídkách a pověstech

Autor:                Antonín Ošťádal
Ilustrace:          Květoslav Černý
Vydání:             Petr Brázda - 2012
Počet stran:     86

Vazba:               měkká, brožovaná

Přečteno:          2013     

Obsah:

Jak napovídá podtitul, jedná se o knihu povídek z Němčic nad Hanou a nejbližšího okolí. Obsahuje 26 polozapomenutých příběhů. Autor si žádný z nich nevymyslel. Sesbíral je a převyprávěl, aby se zachovaly i pro příští generace.

Po republice je roztroušeno spousta hor, ukrývající bájné vojsko, které má vyjet na pomoc, až nám bude nejhůře. Díky Jiráskovi je neznámější Blaník. Ale i Haná má své bájné vojsko v nitru země. Ve Víceměřickém zámku straší Bílá paní, v řekách a rybnících tu žijí vodníci, najdete tu zkamenělé čerty i darebáky... Nejslavnější Hanáckou pověstí je ta o králi Ječmínkovi. I zdejší legendy o něm vypravují, jak procházel místním krajem a konal zázraky. To vše najdete v této útlé knížečce.

Ukázka:

Nikdy podobnou ženu neviděl. Blížila se k němu, v rukou dvě misky, jednu prázdnou, ve druhé byla voda. Kupec chtěl požádat o doušek, z vyprahlého hrdla však nevydal ani hlásku. Neznámá ho předešla.

"Naplň tu prázdnou misku solí, dám ti za ni napít vody!"

Obchodníkovi se zatmělo před očima. Sůl! Taková vzácnost! Za ni se v té době platilo zlatem, ne vodou! Kvůli troše vody nepřijde přece na mizinu! Odmítavě zavrtěl hlavou. Stařena se uchichtla, upila něco z misky, polovinu tekutiny chrstla do travin.

"Ne, ne!" pokoušel se křičet muž, ale hlas ho neposlouchal.

"Naplň dvakrát misku solí, dám ti za to napít vody," lákal chraptivý hlas.

Když ani na tuto nabídku kupec neslyšel, opět nápoje upila a téměř všechno vylila do kapradin. Po třetí odmítnuté výzvě sama vypila zbytek, zlostně misku odhodila a odcházela.

"Počkej! vykřikl z posledních sil kupec. Dostaneč, co budeš chtít, jen mě tu nenechávej umřít žízní!"

Ta podivná bytost se váhavě beze slova otočila, postoupila k muži, misku na sůl mu podala. Kupec se mátoživě postavil, že dojde pro slíbené ke koním, jaké však bylo jeho překvapení, když spatřil zvířata uvázaná zrovna u toho stromu, kde seděl. První misku soli pod kořeny stromů rozsypala, druhou do ostřice rozházela, solí ze třetí kruh kolem kamene vytvořila, všelijaké pohyby rukama nad tím místem dělala, a pak jako v těžkém poblouznění pravila:

"Sůl vod moře volá vodu země!"

Po těch slovech ozval se ohlušující hukot, který vycházel z hlubin zěmských a z pod kamene vyrazil malilinkatý pramínek vody.

 

Hodnocení:            ★★★★★

Jelikož jsem "místní", má pro mě kniha neobyčejné kouzlo a jako taková je pokladem v mé knihovně. Pověsti se vztahují k místům, která dobře znám a často kolem chodím. Jsem ráda, že jsem se mohla o nich dozvědět více. Styl vyprávění je prostý, při čtení mám pocit, jako bych poslouchala vyprávění nějaké babičky na dračkách.

Odkaz na Databázi knih