Bílí lidé

Originální název:          The White People
Autor:                                Artur Machen
Překlad:                            Jaroslav Kučera
Vydání:                             2014, Volvox Globator
Počet stran:                     66
Vazba:                               e-book
Přečteno:                         2022

Obsah:

Kniha se skládá ze tří částí. Prolog se zamýšlí nad zlem a hříchem a tím, že často nejsme schopni skutečně rozpoznat zlo od dobra, hřích od cnosti. Někdy se mohou oba protipóly prolínat a hranice mezi nimi může být neznatelná. Na důkaz svých slov nás nechává autor číst "Zelený zápisník", který je vlastně jádrem celého díla. Zelený zápisník je vlastně o objevování prastaré magie, mísí se v něm sny se skutečností, vzpomínky na podivné pohádky vyprávěné chůvou. Epilog se potom zabývá významem Zeleného zápisníku. Ale nevysvětluje, jen klade další otázky k zamyšlení.

Ukázka:

Vzpomněla jsem si, jak poté, co jsem viděla bílé lidi v lese, se mě chůva na ně pořád dokola vyptávala, potom velmi dlouho mlčela, až na konec řekla:

"Uvidíš je opět."

A tak jsem pochopila, co se stalo a co se mělo stát. A pochopila jsem, jak mohu víly nacházet na všech možných místech a že mi vždy budou pomáhat a já je musím vždy hledat a nalézat ve všech možných zvláštních tvarech a podobách. Bez víl bych tajemství nikdy nemohla nalézt a žádná z těch dalších věcí by se nikdy nemohla stát. Chůva mi o nich řekla všechno už dávno, ale nazývala je jinak, a já jsem nevěděla, co má na mysli a čeho se týkají pohádky o nich, připadaly mi pouze velmi zvláštní.

Hodnocení:                            ★★★☆☆

Prolog nabízí téma k zamyšlení. Souvislost se Zeleným zápisníkem jsem nepochopila - je to úplně jiný příběh. Styl vyprávění by odpovídal zhruba 12 letému děvčeti. Děj místy působí zmateně, dívka přeskakuje ze současných zážitků do vzpomínek na minulost. Ty vzpomínky by měly dokreslovat a vysvětlovat současné pocity, ale mě spíš mátly. Často jsem tápala, zda popisuje skutečnost nebo sny. Konec je otevřený, slibuje další dobrodružství. V epilogu se dozvídáme, co se s dívkou stalo. Tedy ne tak přesně, dozvíme se sice co se stalo, ale ne proč ani jak. Možná bychom se pro odpověď měli vrátit k Zelenému zápisníku... Kdo ví? Z knížky mám rozporuplné pocity. Nemůžu říct, že by se mi vysloveně nelíbila, spíš jsem ji nepochopila, možná jsem ji četla příliš rychle a něco přehlédla a tak mi unikly souvislosti. Zvažuji, že si ji přečtu ještě jednou, jen si počkám na jiný - údajně lepší - překlad.

Odkaz na Databázi knih

Další knihy autora: