neděle 27. prosince 2020

Strašné pověsti české


Podtitul: 
            aneb Hrdinné příběhy Bohemanů
                                uprostřed Evropy
Autor:                 Ivan Krejčí
Ilustrace:           Lubomír Lichý
Vydání:               XYZ - 2016
Počet stran:       320
Vazba:                 pevná, vázaná
Přečteno:           2020

Obsah:

Zapomeňte na pověsti i historii tak, jak je známe od Jiráska či z hodin dějepisu. Ve skutečnosti vše mohlo být jinak! A tak se dozvídáme podrobnosti o příchodu Keltů, Markomanů, poté Slovanů vedených praotcem Čechem a dál celou naši dávnou historii, která s přihlédnutím k typickým vlastnostem nejen obyčejných lidí, ale i těch "tam nahoře" mohla být docela úsměvná.

Ukázka:

Přemyslova vláda vypadala tak, jak Libuše v rozhorlení předpověděla. Konečně, i kdyby to snad k tomu nesměřovalo, jistě by jako správná manželka mužíčka na pravou cestu postrčila. V míru neměl vladař tolik práce s vládnutím; o to více vymýšlel a v život uváděl zákony a nařízení, jimiž postupně divoké poddané spoutával a k poslušnosti nadřízeným přiváděl. Zrodila se sbírka zločinů a jejich trestů - od useknutí prstu až po stětí hlavy. A pak přišla daň z úrody a daň z majetku a daň ze mzdy a daň z dědictví a daň z podnikání a clo sem a clo tam...
Poddaní remcali a remcali, a když už toho měli dost, vyslali dišputaci na Vrkohrad. Ale pro jistotu k Libuši. Jestli by snad laskavě s knížetem nepromluvila, až ten v dobrém rozmaru ráčiti bude...
"No copak, milánkové," usmála se na ně kněžna, "máte přeci, co jste chtěli... Nevládne vám ženská s dlouhým vlasem a krátkým rozumem, ale pevná mužská ruka! Můžete děkovat jen sobě... a také tomu drzému knechtovi, který mě tehdy tak potupil!" dodala, kdyby snad náhodou nevěděli, kam se obrátit se svými stížnostmi dál. Oni to pochopili. Šli a rozbili tomu knechtovi hubu.


Hodnocení:                ★★★★☆

Základní informace jsou správné. Autor si jen domýšlí co, jak, kde a proč se událo tam, kde je dějepis na fakta skoupý. Dávným hrdinům dává vlastnosti, které u podobně postavených lidí vídáme často i dnes. Při čtení jsem se bavila, jen tam bylo na můj vkus až příliš mnoho vulgarismů.
PS: Dětem to číst nedávejte!

neděle 20. prosince 2020

Vyhnání Gerty Snirch


Autor:
                      Kateřina Tučková
Vydání:                    Host - 2010
Počet stran:           416
Vazba:                      měkká, brožovaná
Přečteno:                2020

Obsah:

Míšenci to neměli nikdy jednoduché, ani v dobách míru. Během konfliktů a válek se jejich postavení ve společnosti ještě zhoršovalo. Nikam nepatřili. Stejně tak dívka Gerta, po otci poloviční Němka a po matce Češka. Pro Němce včetně jejího vlastního otce nebyla dostatečně německá. Pro Čechy zase byla německá až moc. Nikoho nezajímalo, že v době, kdy u nás začala válka, jí bylo asi jen 15 let a musela svého otce poslouchat. matka jí sice útěchu, pochopení i lásku poskytovala v dostatečné míře, ale vzepřít se manželovi nedokázala. A tak Gerta musela chodit do německé školy a musela být členkou dívčí nacistické organizace, jak otec nařídil. A naopak zakázal mluvit česky a přátelit se s Čechy. Ten zákaz však Gerta nerespektovala a když se na to přišlo, bývala bita. Sama se cítila být především Češkou, německých aktivit se účastnila s nechutí a pouze z donucení. Dokonce se těšila, že po válce konečně ti zlí Němci a jejich přisluhovač dostanou, co si zaslouží. Jenže zjistila, že nejen ti zlí, ale všichni - není čas zkoumat míru provinění. Navíc se nenašel nikdo, kdo by se za ni zaručil. Snad se báli, aby sami nebyli z něčeho nařčeni a nepotkal je stejný osud jako odsunované Němce a kolaboranty.

Ukázka:

"Všude kolem Gerty rezonovala nenávist a touha po pomstě. A jak kolem ní povyk vzrůstal a rozlícení lidé mávali, hrozili pěstmi, jak mladí, sotva škole odrostlí kluci nadskakovali, aby dokázali, že jsou připraveni likvidovat Němce, tak v Gertě táž touha po mstě upadala, zmenšovala se a scvrkávala, až z ní zbyla jen malá, tvrdá, ale o to těžší koule na dně žaludku, strach. Gerta se lekla.
Trest Němcům? Všem Němcům? Nebo trest Němcům, kteří se provinili, kteří pomáhali budovat Říši, kteří se snažili urvat si pro sebe víc českého nebo víc židovského? Kterým Němcům?
- Trest Němcům!
- Němci ven!
- Němci ven!
Náměstí se třáslo souhlasným řevem tisíce lidí. Gerta se schoulila k plačící Barboře, vtáhla ji do svých útrob, do hrudníku, do sebe. Strachem. Protože právě v té chvíli, za křiku a pískání lidí kolem, si uvědomila, že ona se nemůže nikdy stát součástí té masy, davu, který si odpomůže od výčitek svědomí, od bolesti ze ztráty členů rodiny, přátel, známých tím, že se pomstí. Ona se nepomstí, protože na kom by se mohla mstít? Všem Němcům, ona, Gerta Snirch...

Hodnocení:                ★★★★☆

Syrový román o zlé době. Je mi líto Gerty, která je jakousi zástupkyní všech nespravedlivě odsunutých. Ale nejsem schopná soudit ani odsoudit. Doba byla zlá, spousta lidí přišla o své blízké... Nedivím se, že emoce vřely a ve snaze odvrátit další riziko semlely i nevinné. Co ovšem nechápu je ta pozdější diskriminace, která přetrvávala i po mnoho dalších let. Příběh byl těžký, ale dobrý. Jen škoda, že mu autorka nevymyslela nějaký alespoň relativně šťastný konec.
 

neděle 13. prosince 2020

Sebrané zločiny Vladimíra Hudce


Podtitul:
        Úřad pro každou příležitost
Série:              Sebrané zločiny Vladimíra Hudce
Autor:             Vilém Hejl
Vydání:          Krajské nakladatelství - 1966
Počet stran:   308    
Vazba:            měkká, brožovaná
Přečteno:      2020

Obsah:    

Geniální mozek zločinecké bandy se pouští do další řady neuvěřitelných zločinů, při jejichž realizaci využívá výdobytky socialistické společnosti a její byrokratické soukolí. Bohužel i jeho lidé se nakazili socialistickou pracovní morálkou, a tak není divu, že se jeho geniální plány často na poslední chvíli zhroutí pro "selhání lidského faktoru". Znechucen se tedy nakonec rozhodne odebrat do ústraní. Ani to se mu však nezdaří zcela podle jeho představ.

Ukázka:

Ve druhém sledu potom nastupovali odborníci vyšší výkonnostní i platové třídy, zevrubně zjišťující vše, co jen bylo potřebí pro případ, že by snad postižený držitel pohřešoval a vypátral ztracené stavebniny či stroje a chtěl volat po ochraně zákona. A tady právě bylo citlivé místo celého podniku - nebylo sice těžké zvědět, jak si závod ten a ten stojí řekněme se spotřebou cihel, kolik vozů jich bylo odvezeno na stavby plánem zdaleka nepředvídané, ale neobešlo se to obvykle bez pomoci kasařů, kteří najednou zase přišli ke cti; a získání každého vagónu bylo vždycky spojeno s tolika složitými průzkumnými, provádějícími a zabezpečovacími opatřeními, že výkonnost party dosahovala svých mezí.
Hudec právě začal provádět svůj nejsmělejší projekt, stavbu dálnice od bavorských hranic k Vysoké a dál až do Prahy, na jedenácti úsecích již pojížděly bagry a buldozery, uprostřed řeky vyrůstaly dva pilíře vznosného mostu, ale parta praskla ve švech, na tohle se už nedalo stačit klasickými prostředky.

Hodnocení:            ★★★☆☆

Kdysi dávno jsem četla první díl a byl naprosto boží. Obdivovala jsem geniální nápady, které se podařilo dovést do zdárného konce. A docela jsem se bavila představou, že by to skutečně mohlo fungovat. Druhý díl byl ale jiný. Nic se nedařilo, vše se hroutilo a geniální "mozek" měl nakonec vždycky co dělat, aby z toho vyvázl bez úhony. Jakoby autora někdo klepl přes prsty, že "zločinec" přece nemůže vyhrávat. Ostatně tomu odpovídal i závěr knihy.


Další v sérii:
  • Sebrané zločiny Vladimíra Hudce: Abeceda začíná Alžbětou

neděle 6. prosince 2020

Šel malíř chudě do světa


Autor:
                  Jaroslav Seifert
Ilustrace:            Mikoláš Aleš
Vydání:                Albatros - 1987
Počet stran:        96
Vazba:                  pevná, vázaná s přebalem
Přečteno:            2020

Obsah:

Co napsat?... Je to sbírka básní, při jejichž tvorbě se básník nechal inspirovat obrázky Mikoláše Alše.

Ukázka:

Já šel jsem jednou domů z pouti
a zvonil zvonek stříbrný.
Chtěl jsem si růži utrhnouti,
popíchal jsem se o trny

A přec mi vždy tak milá byla
ta sladká růže šípková.
Navždy mi dětství ovroubila
na stráních mého domova.

Můj bože, kolik svěží krásy
dal jsi té růži do plátků!
Zlatohlávek si zdřímnul asi
v pootevřeném poupátku. 


Hodnocení:                ★★★★★

Verše jsou určené spíše dětem, ale myslím, že i dospělým mají stále co říct - přinejmenším mu to dětství připomenou. Jsou jednoduché, rytmické, dobře se to četlo. Překvapilo mě, že ani jednu z těch básní jsem neznala, nějak se nám do čítanky nedostaly. Líbily se mi a dost pravděpodobně si knížku někdy znova přečtu. Věřím, že i podruhé, potřetí... mi bude mít co říct.