neděle 25. října 2020

Rafaelova škola: Písně sirén


Série:
                 Rafaelova škola
Autor:                Renata Štulcová
Ilustrace:          Jarmila Marešová
Vydání:              Maitrea - 2019
Počet stran:      668
Vazba:                měkká, brožovaná
Přečteno:          2020

Obsah:
Další rok na Rafaelově škole prožívá Marina jako siréna - bytost napůl lidská napůl ptačí. Seznamuje se tak se světem ptáků. Příběh začíná dost dramaticky a vlastně se ani hned nedozvíme, co tak závažného se stalo. To se dozvídáme teprve postupně společně s Marinou. Událost poněkud komplikuje další těžký úkol, který musí Marina splnit. Nebudu víc prozrazovat, přišli byste o zážitek z knížky.

Ukázka:

Nemůžu se tomu bránit, je to ohromující pocit být labutí, uvědomila si Marina, když podléhala labutím genům a svět pro ni získal jinou perspektivu. K vodě měla blíže, lákala ji, aby se na ni položila. Znovu protáhla křídla, zmatená nevěděla, co dál.
Pojďte, Marino, slyšela v mysli Ealu: Labutí kruh na nás čeká. Zažijete s námi krásné chvíle.
Marina za Ealou vklouzla na hladinu bazénu. Svět se zhoupl, srovnal a už jí Eala ukazovala, jak ve vodě pohybovat nohama jako pádly.
Jsem neobratná, přiznala si Marina, když náhle veškerý její pohyb po vodě závisel na kormidlování nohama. Ne, nejsem neobratná, jsem rozdvojená, došlo jí vzápětí. Vnímám obě svá těla, to lidské i to labutí a mate mě, že teď nemohu plavat rukama a nohama.


Hodnocení:            ★★★★☆

Po zklamání z "dryád" jsem měla trošku obavy se do ní pustit. Ale jsem zvědavá, jak nakonec celý ten příběh dopadne, takže jsem obavy hodila za hlavu a začetla se. Netuším, co bylo příčinou minulého autorčina "úletu", ale tentokrát to byla zase stará dobrá Rafaelka, tak jak jsem na ni zvyklá. Zajímavá, tajemná, napínavá... 


Další v sérii:
Další knihy autora:

neděle 18. října 2020

Pět neděl v baloně


Originální název:
       Cinq semaines en ballon
Autor:                             Jules Verne
Překlad:                         Benjamin Jedlička
Ilustrace:                       Henri De Montaut
                                            Édouard Riou
Vydání:                          Mladá fronta - 1958
Počet stran:                  220
Vazba:                            pevná, vázaná s přebalem
Přečteno:                      2020

Obsah:

V 19. století ještě Afrika nebyla tak prozkoumaná a zmapovaná, jako je nyní. Tři dobrodruzi se rozhodli, že podniknou výpravu a doplní tak nějaké další poznatky o tomto kontinentě. Zvolili poněkud netradiční způsob cestování - přelet celého kontinentu v balóně. I když se tím vyhnuli spoustě střetů z domorodci i dravou zvěří, nebylo to zcela bez nebezpečí. Mnoho nechybělo, byli by svou cestu nedokončili.
   
Ukázka:

"Ale co se děje?"
"Nejsme tu sami! Jsou to ale chytráci! Ukradli nám náš vynález!"
"Copak ses zbláznil?" zeptal se Kennedy.
Joe byl učiněná socha "Úžas"! Ani se nehýbal.
"Pomátlo snad slunce tomuto ubohému hochovi rozum? řekl doktor, obraceje se k němu.
Že by opravdu?" řekl.
"Ale podívejde se, pane," řekl Joe, ukazuje na nějaké místo v prostoru.
"Při svatém Patriku!" zvolal zase Kennedy, "to je neuvěřitelné! Samueli, Samueli, podívej se přece!"
"Vidím," odpověděl klidně doktor.
"Druhý balon! A v něm cestovatelé jako my!"
A opravdu, ve vzdálenosti dvou set stop plul ve vzduchu balon s loďkou a cestovateli; nesl se přesně týmž směrem jako Viktorie.
"Nuže," řekl doktor, "Nezbývá nám, než mu dát znamení; vezmi vlajku, Kennedy, a ukažme naše barvy."
Cestovatelé druhého balonu měli asi v týž okamžik stejný nápad, neboť stejný praporek opětoval docela stejně týž pozdrav a ruka, která ho držela, mávala s ním stejným způsobem.

Hodnocení:                ★★★☆☆

Už dlouho jsem si chtěla přečíst nějakou "verneovku" v dětství jsem jich pár začala číst, ale po pár stránkách zase odložila. Po této jsem sáhla hlavně z důvodu, že byla tenká, takže se dalo předpokládat, že i kdyby mě až tak nebavila, tak bych ji dočíst mohla. Mé obavy byly z části oprávněné. První čtvrtina knihy byla nudná a nezáživná. Spousta technických informací o konstrukci balónu, data a jména předcházejících cestovatelů a strohé popisy jejich cest, které bez mapy toho čtenáři mnoho neřekly... Doslova jsem to přetrpěla a doufala, že se konečně začne něco dít. Naštěstí začalo. Když konečně cestovatelé nasedli a balón se vznesl na svou cestu, nebyla o dobrodružství nouze. Nakonec to nebylo tak zlé.


Další knihy autora:

E-book zdarma: ke stažení ZDE

neděle 11. října 2020

Marie Baťová - První dáma Zlína


Autor:
                    Pavel Hajný
Vydání:                  Omega - 2016
Počet stran:         216
Vazba:                    pevná, vázaná s přebalem
Přečteno:              2020

Obsah:

Zlínský podnikatel Tomáš Baťa vybudoval světové obuvnické impérium. Po jeho boku však stála žena, která mu byla nejen oporou, ale často i poradcem a pomocníkem. Jaká však byla? Když si její jméno zadáte do vyhledávače, nenajde vám téměř nic. Abyste ji poznali, musíte si přečíst tuto knihu.

Ukázka:

To Marii zdrtilo. Náhle si uvědomila, co úsilí a času už bylo vynaloženo na něco, co - až dosud si to nepřipustila, ale přece jen - mohla brát i za svou vinu. I to, jak velkou závažnost tomu nejen oni dva, ale celá rodina, ba možná i Zlín logicky připisuje. A jaký význam tomu ostatně přisuzuje i dokument, který ji v posledních měsících stále znovu a znovu strašil: nešťastná svatební smlouva předpokládající i narození dítěte.
To všechno společně, především však zdánlivě podružný detail ne jedné, ale hned trojí cesty do Flander, ji náhle zdrtilo tak, že si - přes všechna dobrá předsevzetí, nepřipouštět si to, i zdánlivě nepřekonatelné křesťanské zábrany, koupila prý hned následující den, s plným vědomím osudovosti té chvíle, ještě v prosinci toho roku, jed.

Hodnocení:            ★★★★☆

Zajímavé a poutavé čtení o neobyčejně silné ženě, která se rozhodně zapsala do dějin, nejen těch našich. Zvláště pak po smrti Tomáše Bati, kdy se během 2. světové války snažila udržet podnik v okupovaném Česku. Trošku mi při čtení vadilo, že se autor často věnuje Baťovi velmi dlouhé pasáže a jeho žena je tak v příběhu poněkud upozaděna.

neděle 4. října 2020

Krajinou ječných klasů


Podtitul:            
Němčicko a okolí v povídkách a pověstech
Autor:                Antonín Ošťádal
Ilustrace:          Květoslav Černý
Vydání:             Petr Brázda - 2012
Počet stran:     86
Vazba:               měkká, brožovaná
Přečteno:          2013     

Obsah:

Jak napovídá podtitul, jedná se o knihu povídek z Němčic nad Hanou a nejbližšího okolí. Obsahuje 26 polozapomenutých příběhů. Autor si žádný z nich nevymyslel. Sesbíral je a převyprávěl, aby se zachovaly i pro příští generace.

Po republice je roztroušeno spousta hor, ukrývající bájné vojsko, které má vyjet na pomoc, až nám bude nejhůře. Díky Jiráskovi je neznámější Blaník. Ale i Haná má své bájné vojsko v nitru země. Ve Víceměřickém zámku straší Bílá paní, v řekách a rybnících tu žijí vodníci, najdete tu zkamenělé čerty i darebáky... Nejslavnější Hanáckou pověstí je ta o králi Ječmínkovi. I zdejší legendy o něm vypravují, jak procházel místním krajem a konal zázraky. To vše najdete v této útlé knížečce.

Ukázka:

Nikdy podobnou ženu neviděl. Blížila se k němu, v rukou dvě misky, jednu prázdnou, ve druhé byla voda. Kupec chtěl požádat o doušek, z vyprahlého hrdla však nevydal ani hlásku. Neznámá ho předešla.
"Naplň tu prázdnou misku solí, dám ti za ni napít vody!"
Obchodníkovi se zatmělo před očima. Sůl! Taková vzácnost! Za ni se v té době platilo zlatem, ne vodou! Kvůli troše vody nepřijde přece na mizinu! Odmítavě zavrtěl hlavou. Stařena se uchichtla, upila něco z misky, polovinu tekutiny chrstla do travin.
"Ne, ne!" pokoušel se křičet muž, ale hlas ho neposlouchal.
"Naplň dvakrát misku solí, dám ti za to napít vody," lákal chraptivý hlas.
Když ani na tuto nabídku kupec neslyšel, opět nápoje upila a téměř všechno vylila do kapradin. Po třetí odmítnuté výzvě sama vypila zbytek, zlostně misku odhodila a odcházela.
"Počkej! vykřikl z posledních sil kupec. Dostaneč, co budeš chtít, jen mě tu nenechávej umřít žízní!"
Ta podivná bytost se váhavě beze slova otočila, postoupila k muži, misku na sůl mu podala. Kupec se mátoživě postavil, že dojde pro slíbené ke koním, jaké však bylo jeho překvapení, když spatřil zvířata uvázaná zrovna u toho stromu, kde seděl. První misku soli pod kořeny stromů rozsypala, druhou do ostřice rozházela, solí ze třetí kruh kolem kamene vytvořila, všelijaké pohyby rukama nad tím místem dělala, a pak jako v těžkém poblouznění pravila:
"Sůl vod moře volá vodu země!"
Po těch slovech ozval se ohlušující hukot, který vycházel z hlubin zěmských a z pod kamene vyrazil malilinkatý pramínek vody.

 


Hodnocení:            ★★★★★

Jelikož jsem "místní", má pro mě kniha neobyčejné kouzlo a jako taková je pokladem v mé knihovně. Pověsti se vztahují k místům, která dobře znám a často kolem chodím. Jsem ráda, že jsem se mohla o nich dozvědět více. Styl vyprávění je prostý, při čtení mám pocit, jako bych poslouchala vyprávění nějaké babičky na dračkách.

Odkaz na Databázi knih